Sobíňov

Sobíňov (někdy špatně zkracováno na Sobiňov) je vesnička ležící na Vysočině, od nejbližšího města Ždírce nad Doubravou je vzdálená asi 3km. Oficiální stránky obce naleznete na www.obecsobinov.cz. K babičce do Sobíňova jezdím o prázdninách téměř každým rokem, letošní rok nebyl výjimkou.

Neděle 20. 7. 2008

Kwilda půjde spinkat
Sobíňov

Ráno si na chvíli zapínám notebook, protože mám ještě 2 hodiny času, než pojedu se sestrou k babičce na chalupu. V 10 hodin jsme sedli do auta a vyrazili do Sobíňova. Jen co jsme vyjeli z vesnice, připletl se nám do cesty traktor. A jelikož řídila mamka, za traktorem jsme se plahočili 10km, má totiž strach z předjíždění.

U babičky jsme dostali výborný oběd, kuře s bramborami a smaženým lilkem. Když mamka odjela, sedli jsme na kolo a jeli se podívat na koně do místní konírny. sestra si na zítřek objednala projížďku na koni, které tady zprostředkovávají. Cestou zpátky jsme nalezli keře s malinami, u kterých jsme se na delší dobu zdrželi.

Pondělí 21. 7. 2008

Hanka na koni
Sobíňov

Možná byste to netušili, ale i na chalupě na vesnici může být internet. Teď tu má babička modrou krabičku s názvem AnyDATA, chybí jí ale anténka, takže kvalita připojení je dost ubohá, pro kažodenní používání internetu nepoužitelné, ale to je asi způsobeno chybějící anténou.

Odpoledne se opakuje návštěva stájí, na 14 hodinu tu má Hanka objednané vodění. Paní vyvedla koně ze stáje, seřídila postroj a kůň je připraven. Šlo se k vodní nádrži, která je na kopečku za stájemi, a zpět. Celá projížďka trvala asi 20 minut a chtěli za to 100 Kč. Na konci bylo možné si koně ještě vyhřebelcovat. Sestra tuto možnost samozřejmě využila.

Úterý 22. 7. 2008

Eliška zkoumá objektiv
Sobíňov

Dnes ráno jsme byli poprvé v obchodě, ale nic zajímavého se nestalo. Jenom přišel nějaký chlapík a ptal se, jestli někomu neulítli holubi, že se mu jich několik usadilo na okapu.

Odpoledne jsme si na zahradě kopali s míčkem a sestra hrála v pantoflích. To si asi dokážete jednoduše představit. A to jednou takhle kopla, míč vyletěl do vzduchu, hned za ním letěla pantofle, po chvilce míč spadnul na zem, a... kde je pantofle? Teď bylo slyšet, že něco spadlo do okapu, vylezu na štafle a pantofli sundávám. V okapu ale byla samozřejmě voda, takže pantofle je mírně mokrá.

Středa 23. 7. 2008

Hranolky a švestkové taštičky
Havlíčkův Brod

Pojedeme na výlet do Havlíčkova Brodu. Ačkoli autobus má přijet v 11:26, my z nepochopitelného důvodu vycházíme už v jedenáct. V půlce cesty Hanka zjistila, že se zapomněla přezout a jde v pantoflích (od včerejška už uschly). Ale prý nemáme čas, takže se nevracíme a jdeme dál (mimochodem já taky šel v pantoflích na Říp, asi to máme v rodině :-D). Podle očekávání jsme tu moc brzo, už v 11:14.

Sice už je 11:30, ale ten autobus nepřijede, a nepřijede. Jedna paní říká, že včera přijel až v 11:40... Už je 11:40, pořád tady není... Právě je 11:46, autobus přijíždí. Tak nastupujeme a babička kupuje jízdenky: "Jeden důchodce, jeden ZTP a jeden poloviční." A řidič: "Ale kam?" :-D Po sdělení cílové stanice má zaplatit 46 Kč. Tak hledá peníze a v tom se jí vysype skoro půlka peněženky. Jestli takhle nastupovali všichni před námi, tak se ani nedivím, že autobus má takové spoždění. :-)

Egyptská pyramida
Havlíčkův Brod

Došli jsme na náměstí, kde jsme se začali poohlížet po nějaké té restauraci. Našli jsme restauraci U Zlatého lva, kde jsme začali hledat místo k sezení. Ale chtějte obědvat v poledne, že? Žádný volný stůl jsme nenašli, a to jak uvnitř, tak na venku na zahrádce. Nakonec jsme si přisedli k postaršímu páru na zahrádce.

Já jsem si objednal polévku s knedlíčkem (opravdu jen jedním), a potom kuřecí steak obalený v křupavém těstíčku z parmezámu. Ale Hanka chce, hádejte co. Hranolky s kroketami (kouličky z brambor), v domnění (ze kterého ji nikdo nevyvede), že krokety jsou z masa. I když to stálo hodně přemlouvání, nakonec upustila ze svého přání a objednala si hranolky se švestkovými taštičkami. Zajímavá kombinace. Asi byste si to nemysleli, ale ve 13 hodin se to tady začalo zavírat, my tu zůstali jako poslední.

Navštívili jsme také výstavu Egyptská pyramida, která se nachází v areálu muzea. V podzemním sklepení mají vybudované chodby a kobky a připadáte si jako v opravdové pyramidě. Ještě jsme obešli pár obchodů, kde jsme koupili pár nezajímavých věci jako čepičky na kolo, svazovací pásky, plno pantoflí od Vietnamců a fotbalový míč značky Reusch. Hanku bolí břicho, z čeho to asi bude, že? ;-) Na nádraží jsme si koupili sladký barevný popcorn a odjelí jsme vlakem do Sobíňova. A abych nezapomněl, odjeli jsme společně s druhou babičkou, která právě přijela rychlíkem z Brna.

Čtvrtek 24. 7. 2008

Kwilda chytila ještěrku
Sobíňov

Odpoledne jdeme všichni na procházku, já s Hankou jsme jeli na kole, babičky šly pěšky. Nejdříve jsme se měli jít podívat na koně, ale v poslední chvíli si to babička rozmyslela a chytli jsme se zelené turistické značky, po které vede mimo jiné i naučná stezka. Nešli jsme ji celou, ale trochu jsme si ji zkrátili.

Usilovně prší, babička v doprovodu druhé jde s deštníkem na nadraží, odkud odjíždí zpátky do Brna. To je akorát tak čas na to, abychom si se ségrou zahráli zakázaný fotbal, potom jsme vylezli do podkroví, ja zapnul notebook a Hanka házela z okna vlaštovky. Pár se jich ale zaseklo v okapu a babička to hned poznala. V tomto případě opět posloužily již známé štafle.

Pátek 25. 7. 2008

Hříbeček
Sobíňov

Vstáváme brzy ráno (v půl deváté), abychom stihli jít na poštu, která prý zavírá v 9. Potom jdeme do lesa, našli jsme plný košík ruzných hub. Po oběde si jdeme půjčit klíč od hřište, na které si jdem zakopat s novým míčem Reusch. Ale přes hriště je natažená síť, a na půlce se fotbal hraje špatně. A ještě ke všemu je hrozné horko, takže jsme tu stejně dlouho nevydrželi.

Jeli jsme sem na kole, a cesta zpět je z prudkého kopce. Mým zvykem je začít brzdit az metr před zastavením. A tak když jsem chtěl zatočit, jen jsem chtěl zpomalit, ne zastavit, ale i přesto mi nějak podklouzl štěrk a já naboural do jednoho již delší dobu zeleně natřeného plotu. Plotu, kolu, ani mě se nic nestalo. Ješte štěstí, že je u plotu vysetá tráva. :-) Večer přinesla sousedka malé zatoulané kotě s otázkou, zda to není naše Kwilda. Ale ta mezitím klidně spala ve stodole. Kotě se jí velmi podobá. I přesto, ze jsme mu dali najíst, začalo po chvíli vyskakovat na okno a dožadovat se větší porce.

Sobota 26. 7. 2008

Dopoledne přijela mamka, Hanka s ní odjizdi domů a bere s sebou Kwildu. Já tu ještě na týden zůstávám, budu babičce pomáhat s přestavbou kůlny, budeme vyrábět schody na půdu a dodělávat podlahu na půdě. To není už nic zajímavého, proto zde mé vyprávění končí.