Týden v Krkonoších

Jako žáci sedmé třídy vyrážíme na LVVZ, budeme se učit jezdit na běžkách i na sjezdovkách. Cíl našeho pobytu budou Krkonoše, přesněji chata Tetřeví boudy. Možná se podíváme i do Pece pod Sněžkou. Na pokoji budeme spát čtyři, neumím si to zatím vůbec představit jak to všechno bude. Možná, když si napíšu deník, lépe si to zapamatuji...

Sobota 1. 3. 2008

Výstup na tetřeví boudy
Krkonoše

Až na jednoho žáka, který se kurzu nezúčastnil kvůli zdravotnímu stavu, jsme se dnes ráno v 8 hodin všichni shromáždili před zadním vchodem školy. Starší autobus značky Karosa už tam na nás čekal. Naložili jsme si věci a vyjeli.

Ze začátku to vypadalo na nudnou cestu, ale utekla celkem rychle. Hráli jsme karty, povídali si a když došla zábava, pustili si svoje MP3 nebo MP4. Mezitím začalo venku pršet. Ale po chvíli začalo pršet i v autobuse! Střechou autobusu protékala voda a při naklonění autobusu v zatáčce vtékala škvírami stropu dovnitř do autobusu. V půlce cesty jsme zastavili u benzínky na záchod, ale jelikož byly záchody zavřené a venku pršelo, ani jsme nevycházeli ven a jeli hned dál. Teda asi 10 nás vyšlo, musel přece někdo zjistit, že jsou záchody zavřený. :D

Tetřeví boudy
Krkonoše

Po neustálém přesedání, které nemělo cenu, protože jsme byli stejně mokří, jsme asi po 2 hodinách jízdy dorazili na místo. Ovšem jestli se to tak dá říct. Věci z autobusu jsme přeházeli do Jeepu a my jsme šli kousek, asi 400m do kopce. Tam jsme věci z Jeppu přeházeli do rolby, která je dovezla až nahoru na Tetřeví Boudy. My jsme ovšem, jako obvykle šli pěšky. Ale tentokrát to nebyl kousek, ale 4km do příkrého zledovatělého kopce. Přitom ještě foukal vítr a asi v půlce začalo sněžit, a bahnitá zemina se pozvolna přeměnovala na bílé sněhové pláně.

A konečně je to tady! Před námi stojí mohutná trojúhelníkovitá stavba s dřevěným obložením. Je rozdělena na 4 budovy, jež jsou propojeny tunelem. Je tam kategorie A a B. My budeme v té levnější, B. Sprchy jsou na pokoji, ale WC jenom jedno patře.

Po vchodu do budovy přišla asi vedoucí a řekla nám, že ještě nemají uklizené pokoje. Tak jsme si zavazadla přenesli do velké haly a sami se pak přemístili do domácího kina. Po dlouhém výběru jsme se (ne)shodli na filmu "Pelíšky". Po shlédnutí už jsme se mohli ubytovat. Obdrželi jsme klíče od pětilůžkového pokoje č. 10. A jelikož na pokoji jsme jen 4, jedna postel zůstala volná.

Vaří tu moc dobře, ani dnešní večeře tomu nebyla výjimkou. Celý večer máme volno, naše parta hrajeme Dračí Doupě. Večerka bývá ve 22:00, a protože jsme se i po této pozdní hodině bavili (a to dost hlasitě), přilítl na pokoj vedoucí, a řekl nám, že zítra budem uklízet v lyžárně. Potom jsme celkem rychle ztichli. Ale jak jsme později poznali, jenom nás tím chtěl zastrašit.

Neděle 2. 3. 2008

Švédský stůl
Tetřeví boudy

Budíček byl v 7:00. Vzhledem k tomu, že je sobota, dost brzo. V 7:30 je venkovní sněhová rozcvička. Ještě s jedním spolubydlícím jsme přišli ale trochu pozdě, takže nám ostatní utekli. A kvůli husté vánici jsme se k nim (ne)dostali jen po sluchu. Když jsme se vrátili do chaty, všichni už tam byli. Sice jsme zmeškali první rozcvičku, ale na druhou stranu jsme aspoň nemuseli v tom hlubokém sněhu dělat 10 kliků.

Ke každé snídani jsou tu švédské stoly. Já nejčastěji jedl rohlík s máslem, nebo pocukrovanou vánočku a poté pomazanou máslem.

Po snídani jsme se rychle oblékli a vyrazili na běžky. Původně bylo v plánu jít na sjezdovky, ale foukal protivítr na sjezdovce. Podle pořadí ve kterém jsme dojeli na zastávkové stanoviště, nás rozmístili do tří skupin. Mě šoupli do té druhé, průměrné. Po chutném obědě a poledním odpočinku jsme poprvé vytáhli sjezdové lyže a po stručných instrukcích se vydali na sjezdovku. Sjezdovka je vzdálená asi jen 400m od chaty, což je poměrně blízko. Ale nic není zadarmo, proto každý den platíme 100 Kč.

Konečně stojím na vrcholku hrozně dlouhé sjezdovky s obrovským spádem. Mám trochu strach, stojím na lyžích poprvé v životě a každou chvíli mě může vítr roztlačit a já můžu neobratně sjet až dolů a tam narazit do fronty na vlek. A nebo vůbec nezabrzdit, spadnout do závěje nebo narazit do smrku, a zlomit si lyže. Ale teď jsme se všichni seřadili a od vedoucího slyšíme rozkaz: "Jeďte!".

Co teď? Koukám po ostatních. Všichni dělají jakési obloučky. Možná se tím chtějí pomalit... Ale oni se ještě při tom odpichují hůlkami! Zkusil jsem se opatrně rozjet. Jede to celkem rychle, chci zpomalit... ale... nejde to! Když vtom zafouká vítr a já zastavuji! Ale ne na dlouho. Znovu se rozdíždím a snažím se při tom trochu kličkovat. Cesta dolů byla celkem v pohodě, myslím, že jsem dokonce ani nespadl. Když vtom se naskytl problém. Přede mnou už začínala fronta na vlek, a já neuměl zastavit. Tak jsem se radši nahnul a spadl těsně před naštěstí neuskutečněnou srážkou.

Porota
Večerní program

Pomalé popojíždění ve frontě už tak úspěšné nebylo. Každou chvíli jsem ztratil rovnováhu a spadl. Ale aspoň jsem si natrénoval pády a vstávání, na vleku se mi to bude hodit. Vlek je pro mě taky novinkou, tento je typu POMA. A už čekám až přijede další kolečko... a ujelo mi. Asi na potřetí jsem se chytil a vyjel úspěšně až nahoru. I když se v příštích dnech naučím na vlek obratněji lézt, vždy jsem ale aspoň jednou za den spadl. Když už jsem jezdil asi hodinu, unavil jsem se a začal padat. Na poslední jízdě si nás vedoucí rozdělil do družstev. Mě kvůli pádům šoupl až do třetího.

Po večeři jsme se šli do kina podívat na krátký cvičný film "Carvingový oblouk". Potom jsme měli přednášku o správném voskování sjezdových lyží a běžek.

A na zbytek večera si mělo 1. družstvo (podle běžek) vymyslet libovolný zábavný program. Rozhodli se, že udělají soutěž ve stylu X-Factor. Ale asi udělali chybu. Nikdo nechtěl zpívat, a to se dalo předpokládat. Nakonec se sice utvořili nějaké skupinky, ale i když se porota snažila to udělat vtipné, stejně to nakonec bylo nudné. A ještě něco: podle rozkazu na den 3. máme zítra se spolubydlícím z pokoje službu!

Pondělí 3. 3. 2008

Dneska mám službu, takže ráno v 7:00 běžím oběhnout všechny pokoje a udělat budíček. Taky jim říct, že za 10 minut bude rozcvička. Dnes jsem rozcvičku stihl. Po snídani navoskujeme běžky a vyrážíme. Hrozně mi to podkluzuje, a ostatním taky. I přesto běžíme dál. Po chvíli už mi to vůbec neklouže a běžím mezi prvními. Jedeme skoro po hřebenu, máme nádherný výhled. Škoda, že s sebou nemám foťák.

Po obědě, o poledním klidu, naše družstvo (2. na běžkách) vymýšlí večerní program. Na večer jsme si připravili takovou "přesedací" hru, a když zbyde ještě čas, zahrajeme si hru Activity.

Odpoledne jdeme na sjezdovku. Ale už nemáme tak volný sjezd jako včera, učíme se jezdit carvingové oblouky. Ani při nich jsem se neubránil pádům. Večer jsme stihli zahrát obě hry, co jsme si připravili. A přišlo mi to o hodně zábavnější než to včerejší.

Úterý 4. 3. 2008

Zmrzlý potok
Cesta do Černého Dolu

Dneska si můžeme vybrat, jestli půjdeme na sjezdovky nebo na běžky. Já jsem si samozřejmě vybral sjezdovky, protože mě víc baví. Tady se ukázalo, že skoro všechny baví víc sjezdovky, jelikož se tam skoro všichni přihlásili. Měli jsme zčásti volnější jízdy.

Odpoledne máme tak trochu odpočinek a jdeme pěšky do Černého Dolu. To je město, ve kterém jsme vystupovali z autobusu. Od chaty je vzdálené 4km. Oproti sobotě byla cesta skoro k nepoznání, jak za tu dobu zasněžila sněhem. Celou cestu jdeme z kopce, ani nechci pomyslet na to, jak půjdeme zpátky.

V Černém Dole jsme se zastavili před potravinami a dali si hodinový rozchod. My jsme se nejdříve vydali do potravin. Vezmu za kliku - a je zavřeno. Smůla, ale nedá se nic dělat, tak jdeme dál do města. Za chvíli vidíme bufet, kde prodávají také nějaké potraviny. Jdeme k němu, vezmu za kliku - a je zavřeno. Podle otevíracích hodin se má ale za 5 minut otevřít. Když ani po 10 minutách nikdo nepřišel, zkusili jsme zazvonit na zvonek velde dveří. Když už jsme se po 5 minutách odebírali k odchodu, prodavačka zevnitř odemčela a my si mohli nakoupit.

Lanovka
Skipark Černý Důl

Ještě nám zbývá 40 minut, tak jdeme dál, až jsme došli do restaurace. Tam jsme si všichni koupili hranolky s tatarkou a coca-colu. Na místo srazu jsme došli přesně na čas. Teď máme jít do muzea minerálů, ale je zavřené, takže jdeme dál.

Stojíme pod velkým a vysokým kopcem. Je to sjezdovka s umělým sněhem, protože tam v údolí asi nesněží tolik, jako u nás nahoře. Celý ten obrovský areál se jmenuje Skipark Černý Důl. Když nám bylo sděleno, že nahoru vyjedeme lanovkou, byli jsme rádi, že nemusíme celý ten kopec šlapat nahoru pěšky. Lanovka je tu sedačková, třímístná. Při pětiminutové jízdě jsme koukali pod nás, na sjezdovku, jak lyžaři lyžují a snowboardisté snowboardují. Ale až k chatě lanovka nevede. Ještě jsme museli jít půl hodiny do prudkého kopce a půl hodiny po rovince.

Při večerním odpočinku jsme objevili v chatě stolní fotbálek. Sice se platilo 10 Kč za hru, ale několikrát jsme si ho zahráli. Nechci se vychloubat, ale moje družstvo skoro pořád vyhrávalo. Hrozný, na čem dneska lidi utrácí, aniž by si to uvědomovali. Večerní program dneska mělo vymyslet třetí družstvo. Rozdělili třídu do několika družstev a rozdali jim kartičky s popisem vrahů. Družstvo si vybralo jednoho člena, kterého oblékli podle toho popisu. A ten co byl nej cool, tak vyhrál.

Středa 5. 3. 2008

Výlet na běžkách
Lyžařský areál SKIPEC

Dopoledne se jde na sjezdovky. První a druhé družstvo je odtáhnuto rolbou do Pece pod Sněžkou. Třetí družstvo bude lyžovat tady u chaty. Trénujeme si carvingové oblouky, potom máme volný sjezd. V poledne se nám donesla zpráva, že jeden spolužák z prvního družstva na sjezdovce spadnul a teď je v nemocnici.

Kolem třetí hodiny odpoledne se zbytek kurzu vrátil. Ani se nenaobědvali a hned jsme všichni šli do kinosálu na přednášku horské služby. Přednášel starší pán, který přežil komunisty. Dva základní body přednášky byly přesvědčit lidi, aby nepoužívali číslo 112, a zkritizovat vládu, která to číslo vymyslela.

Mezitím se vrátil spolužák z nemocnice. Trochu pokulhával a měl levou nohu zavázanou obinadlem. Prý to nebylo nic vážného, jen pohmožděná noha. Ale už si asi nezalyžuje. Od doktora to má na 3 dny zakázané.

Po krátkém příjemném výletu na běžkách jsme šli dnes již podruhé do kina. Shlédli jsme krátký dokument "Krkonoše" a filmovou komedii "MXP - Mimořádně Extrémní Primát".

Čtvrtek 6. 3. 2008

Fronta za rolbou
Lyžařský areál SKIPEC

Na dnešní dopoledne je zase naplánována jízda na sjezdovkách. Všichni včetně třetího družstva pojedeme do Pece pod Sněžkou. Na snídani platíme 400 Kč za permanentky + 10 Kč za rolbu. Členové 1. a 2. družstva si stoupli za rolbu a chytili se lana, členové 3. družstva si sundali lyže a sedli si do rolby, aby nedošlo ke zbytečným pádům.

Na místě jsme vystoupili z rolby a nazuli si lyže. Sice mám trochu problémy s vázáním, ale po chvíli se to vyřeší a můžu se zařadit mezi ostatní. Začínáme společným fotem, poté se všichni rozcházíme do svých družstev.

Naše družstvo se odebírá na modrou sjezdovku, na Klondike. Je o mnoho prudší, než ta před chatou, která by se oproti téhle dala nazvat "cvičnou loukou". Dolů jezdíme všichni najednou. Není to tak těžké, jak se zdá, jenom to jede rychleji. Ale těžké je umět dole v takové rychlosti zastavit. Vlek je tady podobný jako u chaty, ale moderní, ani jednou jsem z něj nespadl.

Chatka s občerstvením
Lyžařský areál SKIPEC

Když nás to tady přestalo bavit a ještě k tomu jsme dostali hlad, šli jsme si koupit něco k jídlu. Přešli jsme několik sjezdovek a došli jsme k chatce se jménem Svornost. Někdo si koupil hotdog, někdo toast, já si koupil trdelník.

Po půlhodině jsme se zvedli, nazuli lyže a vydali se vyzkoušet červenou sjezdovku se jménem Zahrádky, modrá už nás přestala bavit. Jezdili jsme vláček, ze začátku nám to moc nešlo, ale časem jsme se sjednotili. Vlek je tam formou kotvy, pro 2 lidi.

Asi po deseti jízdách to většinu přestalo bavit a chtěli se vrátit zpátky na Klondike. Řekli jsme si, že si sjedeme 3 volné jízdy a potom se podle času rozhodneme co dál. Sjel jsem poprvé, jel jsem dost rychle. Dole jsem to jen taktak ubrzdil, když vtom do mě vrazili nějací mladší žáci. Já se tam tak zašprajc, že jsem si musel odepnout lyže. Tím jsem se dost zdržel. Pak jsem sjel ještě ty 2 jízdy, jenže když jsem vyjel nahoru, čekala tam na mě už jen vedoucí. Všichni už byli u rolby. Asi jsem se tím pádem fakt dost dlouho zdržel... V rolbě místo už nebylo, tak jsem si musel sednout do řidičské kabiny.

Večerní diskotéka
Tetřeví Boudy

Odpoledne jsme už hrozně vyčerpaní, ale i přesto vyrážíme na běžky. Ze začátku jedeme do mírného kopce. Celkem mi to kluže, držím se v poslední řadě. Ale situace se rapidně zhoršila, když jsme začali stoupat do velmi prudkého kopce. Asi po čtvrthodině jsem to vzdal a běžky sundal. Sice pomalu, ale nějak jsem to přešel. Vyšli jsme na Liščí hoře, nejvyšším bodě v okolí. Ani jsem si neodpočinul a jedeme dále. Už je to lepší, jezdíme po hrbolatém terénu. A konečně z kopce! A z kopce jsme sjeli až k chatě. Hm.. prý to měla být jízda na hodinku, ale na chatu jsme přijeli až za soumraku. Hrozný!

Na věčer máme pronajmutý velký sál. Budeme mít diskotéku. Místnost je vybavena velikým diskotékovým reflektorem měnícím barvu podle rytmu hudby a reproduktory. Ze začátku se pouštěly z MP3jek samé DISCO písně, na které skoro polovina třídy natančila. Ale když se ke konci začaly pouštět ploužáčky, situace se změnila! A na poslední píseň, která dohrála po půl desáté, tancovali všichni.

Pátek 7. 3. 2008

Už si pomalu začínáme balit, zítra se jede domů! Ráno není rozcvička, a budíček je posunut až na osmou hodinu, konečně jsem se pořádně vyspal. Ohledně lyžování to dnes nevypadá na žádné dlouhé tůry. Budeme testovat, co jsme se tady za ten týden pobytu (ne)naučili.

V 10 hodin se scházíme kousek od chaty, na startovním stanovišti závodu na běžkách. Běžet se bude celkem 3km. Jezdíme po jednom, v intervalu tří minut. Po chvíli čekání přichází řada i na mě. V plné a ještě plnější rychlosti se rozjíždím z kopce dolů. Jentaktak vybírám nečekanou zatáčku a už za chvíli zjišťuji, že jedu do kopce. Tam už se mi tak dobře nejede. Po vyjití kopce stroměčkem a asi minutové jízdě po rovince se dostávám do půlky cesty. Tam se otočím a jedu stejnou cestou nazpátek. Celé mi to trvalo asi několik minut, ale parádně jsem se při tom zahřál.

Slalom
Tetřeví Boudy

Když jsme se po nutném odpočinku a zaslouženém obědě dostali na sjezdovku, rozcvičili jsme se a dali si několik volných jízd. Pak nám vedoucí zapíchali hůlky z běžek do sněhu, aby nám vyznačili slalomovou dráhu. Mezi nimi teď musíme co nejrychleji prokličkovat. Já jsem zrovna 3x rychle nejel, bál jsem se, abych omylem nějakou nevynechal. A že jich nebylo málo, kteří nějakou branku vynechali a byli vyřazeni.

Dalším stylem jízdy byla jízda "šusem dolů". Vylezli jsme až na nejvyšší bod sjezdovky a postupně sjížděli dolů a přitom se odpichovali hůlkami, abychom nabrali co nejvyšší rychlost. Konečně jsem se dostal na řadu a vyjíždím. Sjedu z bezpečné startovní rampy a jedu po úzké příkré cestičce. Nevím, co je na konci, ale pořád zrychluji. Konečně vyjíždím, jedu tak rychle, že vidím jen to, jak mi někdo ukazuje, že mám jet doleva. Stačím rychle zabočit doleva a úspěšně projet první brankou. Teď vidím i další branky a zbytek trasy už byl lehký. I přes vysokou rychlost, kterou jsem cestou nabral, jsem projel cílem a dole u vleku zastavil bez většího nárazu.

Na chatě nám bylo připomenuto, že za 10 minut máme sejít v maskách do lyžárny a nazout si běžky. Bude totiž karneval. Ve škole se o tom sice někdo zmínil, ale skoro nikdo to nebral vážně. Ale přesto se ukázalo, že asi půlka třídy má nějaké masky s sebou. Já bohužel ne, tak zkouším, jako všichni ostatní co nemají masku, improvizovat. Beru si na hlavu helmu a tlusté žluté lyžařské brýle. Vypadám v tom dost srandovně. Naštěstí jsme jeli asi jen 400 metrů od chaty.

Ve volném čase před večeří jdeme do baru, koupit si něco k pití, konkrétně Sprite. První z nás přišel na řadu, jenže servírka si spletla páčku a natočila mu půlku Mirindy. Omluvila se a zeptala se, jestli už to chce dotočit Mirindou, nebo jestli má zbytek dotočit Spritem. Dva z nás si tedy dali takovýto MiriSprite. :-D

A teď nastává největší shon a chaos, naše nejhorší noční můra! Jde se uklízet! Po hodině našeho snaživého úsilí se překvapivě zdá, že máme na pokoji už celkem uklizeno. Když ovšem nepočítám semtam někde pohozenou ponožku, vysypané gumídky v rohu pokoje, a drobky od chipsů pod stolem. Tyto drobnosti naštěstí náš vedoucí přehlíd, a my můžem na volnou večerní zábavu!

Nejdřív jdeme na pohárek. A nebyli jsme tam sami, takže jsme několik minut čekali, až nám to postupně (ne)přinesli. Jednomu z nás totiž pohárek nepřinesli vůbec. Když jsme dojedli a ani do té doby mu ho nepřinesli, šel si pro své peníze. Vrátili mu je nazpátek. Díky úspěchu včerejší diskotéky se dnes opakuje. Velký sál je ale pro dnešek zarazervovaný pro někoho jiného, tak jdeme do naší klubovny. Osvítíme si to tam baterkami, a hudbu pouštíme z rádia, co měl někdo s sebou. Sice nepřišlo tolik lidí jako včera, ale aspoň tam nebyla taková tlačenice.

Sobota 8. 3. 2008

Poslední foto!
Černý důl

Ráno není ani rozcvička, v rychlosti si sbalíme tašky, baťohy, krosny a lyže. Zamkneme pokoj, na snídani jdeme už v botech. Potom čekáme asi hodinku na rolbu, která nám odtáhne zavazadla. Tento volný čas vyplníme hraním stolního fotbálku a nakupováním zásob na cestu.

Po rychlém naházení našich věcí do rolby se vydáváme pěšky do Černého Dolu, kam pro nás přijede autobus.

Jsme v Černém Dole, ale autobus nikde. Po telefonické domluvě se dozvídáme, že je na cestě a přijede asi za půl hodiny. Jdeme se tedy projít do blízkého lesa. Chvíli jdeme, jdeme, a pak se otočíme a jdeme zase zpátky.

Autobus tam pořád není, ale čas uběhne rychle. Popovídáme si, naposled se vyfotíme a autobus už je tu. Cesta nebyla ničím zajímavá, byli jsme tak unaveni, že jsme ani nedělali skoro žádný rámus. U školy na mě už čekali rodiče s autem, a já jel konečně domůůů!