Pátek 17. 8. 2007

Podniknul jsem s babičkou cestu do Francie v rámci poznávacího zájezdu CK ChaCha. Vyjeli jsme přesně v 11 hodin z Prahy. Jedeme novým autobusem značky Mercedes s klimatizací, televizí a sklopnou poličkou. Cíl dnešního dne byl dojet do Štrasburku na ubytování. Řidičova GPS nás vedla po dálnici směrem Plzeň – Rozvadov – Amberk – Norimberk – Štrasburk.

Na okraji Štrasburku jsme se ubytovali v hotelu Premiere Classe s TV a koupelnou na pokoji. Večer jsme se šli individuálně projít večerním Štrasburkem.

Sobota 18. 8. 2007

Odjezd do historického centra nastal v 7 hodin. Jako památka 2. světové války ve Francii zůstaly po němcích dřevěné hrázděné domy. Ty jsou opravdu pěkné. Ve středu města stojí gotická katedrála Notre Dame. A pokud se chcete podívat na Štrasburk z její 142 metrové věže, vyšlápněte si těch 636 schodů. Po krátké prohlídce nám průvodce objednal projížďku loďkou po kanálech řeky Ill. Pluli jsme kolem nejvýznamnějších památek, jako malebná čtvrť Petite France, Evropský parlament a soud, nebo Univerzita.

Po 20 minutovém rozchodu jsme odjeli do města Chartres. Toto historické město leží 100 km jižně od Paříže. Ubytováni jsme tentokrát v hotelu F1. V našem pokoji nefunguje televize. Většina záchodů na chodbě nefunguje, a ten zbytek je pořád obsazený. Kdybych to byl věděl, šel bych na záchod k McDonaldovi, který byl hned naproti hotelu.

Neděle 19. 8. 2007

Zámek Bloise
Pozdní gotika

Na nejvyšším bodě města stojí gotická katedrála, která má zajímavou historii:

Nejdříve přišli tajemní stavitelé a na vršku sestavili z megalitů dolmeny, protože se jim zdálo, že vršek vyzařuje nějakou energii. Poté přišli Keltové, vybudovat si Druidskou školu. Zjevilo se jim proroctví, že panna porodí dítě. Zpodobnili tedy toto proroctví na dřevěné sošce, kterou usadili do megalitické jeskyně. Během 3. století přišli křesťané, a když spatřili sošku Marie s Ježíškem již zčernalou věkem, začali ji uctívat jako „černou pannu“. Postavili celkem 5 kostelů, které postupně vyhořely. Šestým je dnešní katedrála, vůbec 1. gotickou stavbou na světě. Ale kdo přišel s nápadem gotické architektury? Byli to snad templářští rytíři, kteří nalezli Mojžíšovu schránku se zakódovaným zákonem geometrických obrazců?

Po prohlídce katedrály a historické části města jsme přejeli do oblasti zámků na Loiře. V této oblasti je 120 zámků postavených v úseku dlouhém 135 km podél řeky Loiry a jejích přítoků.

Sice to nebylo v plánu, ale jelikož ještě zbyl nějaký čas, podívali jsme se ještě na moc zajímavý zámek a městečko Blois. Z oken zámku vykukovaly pohyblivé dračí hlavy a kolem zámku jste se mohli za pár € projet koňským povozem. Zámek čtvercového tvaru s nádvořím ve středu obsahuje čtyři křídla. První je postaveno ve stylu gotiky, druhé v pozdní gotice, třetí v renesanci a poslední obsahuje náznaky klasicismu.

V městečku jsme parádně zmokli, a to se stalo osudným mému zdraví - večer jsem měl horečku.

Pondělí 20. 8. 2007

Zámek Chambord
Renesance

Ráno už je mi dobře. Jedeme se podívat na zámek Chambord. Je to největší a nejznámější zámek v této oblasti, uvnitř je celkem 440 místností, 80 schodišť a na stovkách věží má 365 komínů. Byl postaven v letech 1519 až 1547 na objednávku Františka I. Architekt není známý, ale je zřejmé, že se na projektu podílel Leonardo da Vinci. Obvodová zeď hradu i s parkem a oborou je dlouhá 32km.

Dalším dnešním bodem v programu je zámek Chenonceau, zvaný též „zámek šesti žen“. V jeho vlastnictví se postupně vystřídalo těchto šest žen:

1. Catherine Briçonnet (1513-1547)
2. Diane de Poitiers (1547-1559)
3. Catherine de Médicis (1559-1589)
4. Louise de Lorraine (1589-1733)
5. Madame Dupin (1733-1864)
6. Madame Pelouze (1864-1913)

Zámek je umístěn nad říčkou Cher a má obrovský park s několika zahradami v italském stylu, do kterých jsme se samozřejmě šli také podívat.

Po obědě, ke kterému řidiči uvařili guláš, jsme přejeli k zámku Amboise. Ve stejnojmenném poměrně malém městě žije 12 000 obyvatel. Na tomto zámku působil Leonardo da Vinci, zemřel tady, a je pochován v kapli, kterou najdete na nádvoří. Po prohlídce zámku začalo pršet, takže místo abychom se podívali zahrad, seděli jsme na lavičce. Od dneška budeme prý spát už jen v hotelech Premiere Classe. To je dobře.

Úterý 21. 8. 2007

Zámek Villandry
Zahrada lásky

Za podmračeného počasí nasedáme do autobusu a jedeme na renesanční zámek Villandry. Jeho majitelem byl Jean le Breton, státní tajemník Františka I. Zámek je známý hlavně svými nádhernými obrovskými zahradami, které jsou rozděleny na tyto typy: zeleninová, bylinná, hudební, vodní, ale ze všech nejzajímavější je zahrada lásky. Neměli jsme zrovna nejlepší počasí, ale hlavně že nepršelo. Interiér zámku byl také překrásný.

Před polednem jsme dojeli k Azay le Rideau. Zámek si tam nechal postavit Gilles Berthelot, ministr financí Františka I., ale královi se zalíbil až natolik, že mu ho po stavbě vyvlastnil. Z párků s hořčicí, které nám uvařili řidiči k obědu, tak vyhládlo českým turistům z vedlejšího autobusu „Jiráček – Svitavy Tour“, že se přišli zeptat, jestli nemají i pro ně. Ale párky nazbyt nebyly, jak jsme byli hladoví!

Zámek Villandry
Pokoj prince Jeroma

Po vydatném obědě jsme odjeli do města Angers. Město má více jak 270 000 obyvatel a jeho významnou památkou je katedrála St. Mořice a zámek, který vypadá spíše jako hrad. Zámek (hrad) je umístěn 100 mil od Paříže, v kraji Anjou. 1 boule francouzské karamelové zmrzliny byla výborná. Teď už nezbývá než dojet do přístavu Saint-Nazaire, kde budeme spát. Přístavní město je významné svým mostem, který byl postaven v roce 1975, je dlouhý 3 km 356 m, a stojí 61 m nad hladinou řeky Loiry.

Večer jsme si zašli do blízkého McDonalda. U pokladny nás obsloužila blondýnka. Objednal jsem si McChicken menu. Přinesla všechny věci na tác, kromě hamburgeru, a řekla, že máme počkat. Poté začala obsluhovat další lidi, ale jejich věci dávala na náš tác. Když jsem jí to připomněl, omluvila se, podala nám tác a naznačila, že nám to přinese. Jenže když nepřišla ani za 10 minut, došel jsem si tam a vyšlo najevo, že McChicken už došly. Nevím sice jak, ale nějak jsme se anglicko-francouzsky domluvili, že mi dá místo toho BigMac za stejnou cenu.

Středa 22. 8. 2007

Carnac
Řady le Ménec

Ráno jsme vyrazili do Carnacu. Toto město je zajímavé tím, že v něm a jeho blízkosti jsou postaveny megalitické menhiry, dolmeny a alée couverte.

Alée couverte:

pohřební komora, má podobu dlouhé úzké chodby

Dolmen:

bretaňsky „kamenný stůl“, základní struktura megalitické hrobky

Menhir:

bretaňsky „dlouhý kámen“, bývá opracován, někdy má vryty symboly a je řazen do pravidelně tvarovaných obrazců

Point du Raz
Nejzápadnější výběžek

Tyto Bretaňské prehistorické megality patří mezi nejznámější v Evropě. Byly postaveny v letech 5 000 až 2 000 pnl. tajemnými staviteli, kteří postavili i známý Stonehange. Stavby sloužily zřejmě k náboženským rituálům a pohřebištím. Celkem bylo použito cca 4 000 megalitů. Škoda, že jsme zastavili jen u jednoho z mnoha nalezišť, protože se tam nenašlo žádné místo pro zaparkování našeho obrovského autobusu.

Další město, do kterého jedeme, se jmenuje Concarneau. Je to jeden z největších rybářských přístavů ve Francii. Město je rozděleno na nové, postavené na pevnině a původní, které je na dlouhém, hradbami opevněném ostrově. Našel jsem přístup k Atlantskému oceánu, tak jsem se šel podívat k vodě. Ta byla ale studená!

Poslední zastávkou je mys Point du Raz, nejzápadnější výčnělek Francie, odkud je vidět na širé moře. Z parkoviště se musí jít asi 2 km pěšky, nebo autobusem. My jsme šli pěšky. Jsou tam nádherné útesy, rackové se chechtají, moře šumí, ale čas nás pořád hnal. Nocleh byl v St. Brieuc.

Čtvrtek 23. 8. 2007

Za deště jsme se vydali do přístavního města Saint Malo. Starobylým opevněným městem jsme prošli až na jemnou písečnou pláž, kde jsem nasbíral plno zajímavých mušlí. Svoje boty jsem si odložil na jeden kámen, a když jsem se vrátil, už byl skoro pod vodou, ale přitom byl odliv. Pomalu se začaly zvedat vlny, asi se hnala nějaká bouře. Rozdíl mezi přílivem a odlivem tady je až 15 metrů. Podívali jsme se i do zdejší gotické katedrály.

Když jsme přijeli před Mont St. Michel my, bylo parkoviště úplně přecpané. Mont St. Michel je město postavené na žulové skále obehnané hradbami. Když přijde příliv, je skála ostrovem a naopak když je odliv, moře je vzdáleno přes 10 km od hradeb. Na vršku stojí klášter ve stylu gotiky a románského slohu. Od roku 1979 je ostrov, klášter a záliv na seznamu kulturních památek UNESCO. Alespoň na chvilku nám vysvitlo slunce. Po cestě do Deauville, kde bude nocleh, nám pustili řidiči film „Drž hubu!“.

Pátek 24. 8. 2007

Opět za deštivého rána se vypravujeme do Arromanches. Během 2. světové války, v roce 1944 tady postavili Francouzští spojenci umělý přístav pro zásobování vyloděných jednotek. Ostatky tohoto slavného přístavu tu jsou ještě dodnes. Na toto téma je tu mnoho muzeí. My jsme také v jednom byli: „Muzeum dne D“.

V poledne nastal přejezd do Rouenu, zatím námi největšího navštíveného města. V roce 1430 na tržišti upálili Johanku z Arku za čarodějnictví, které samozřejmě neprovozovala. V katedrále je pohřben Richard Lví Srdce. Průčelí této katedrály namaloval asi 30x impresionista Claude Monet. Každý obraz se lišil počasím, denní dobou a ročním obdobím. Název potom určit podle převládající barvy (např. „harmonie modré a zlaté“). Zašli jsme si do supermarketu Mono Prix nakoupit plno věcí domů, jelikož je to jeden z nejlevnějších obchodů.

Vrcholem dnešního dne byla zastávka v malé vesničce jménem Giverny. Bydlel tu Claude Monet. Přijeli jsme v 18 hodin, což je zavírací doba. Naštěstí jsme řekli, že:

Jedeme z Paříže, na dálnici byla fronta a sem jedeme jenom kvůli tomu, abychom se podívali na dům a zahradu Clauda Moneta.

Tak nás tam teda pustili, ale museli jsme to jenom rychle prolítnout. Byli jsme na zahradě a v domě, ve kterém bylo plno obrazů, ale na ty jsem se ani nestačil podívat, a už nás hnali. Nejkrásnější byla vodní zahrada, ve které maloval svoje obrazy. Jezírko, lekníny, můstek, …

Sobota 25. 8. 2007

Eiffelova věž
Paříž

A máme tu už poslední den našeho zájezdu, a jako vždy, poslední den jedeme do hlavního města. Paříž patří mezi nejhezčí města na světě. Žije v ní 1 100 000 obyvatel. V Paříži je plno různých historických památek, a my se samozřejmě na všechny podívat nestihneme. Počasí nám zatím také moc nepřeje. Je mlha a Eiffelovce čouhají zatím jen nohy.

Prvním bodem byla společná projížďka loďkou po Seině, kolem nejvýznamnějších památek. Zmíním se o soše svobody, která stojí na podstavci v řece. Socha svobody byl původně projekt Francie, který darovali Americe.

Počasí se už vyčasilo a vysvitla modrá obloha. Jako další bod jsme si vybrali Eiffelovu věž. Byla postavena v roce 1889 v rámci světové výstavy architektury. V době svého vzniku byla nejvyšší stavbou na světě. Celkově je vysoká 324 m, a váží přibližně 7 000 tun. Ve frontě na výtah jsme čekali 2 hodiny. Ale ten výhled stál za to. Při optimální viditelnosti lze dohlédnout do vzdálenosti až 67 km. Ale fronta byla i dolů, naštěstí ne tak veliká. Věž byla předlohou několika replik, např. Petřínské rozhledny.

Vítězný oblouk
Paříž

Po tomto zážitku zbývají ještě asi 3 hodiny času. Jdeme k Vítěznému oblouku, pod nímž se zrovna konala nějaká státní slavnost. U oblouku se schází 12 různých ulic, a tvoří první organizovaný kruhový objezd na světě. Vítězný oblouk byl postaven na památku císařské armády, nachází se pod ním ostatky Napoleona I., Victora Huga, a neznámého vojáka, nad nímž plane každý večer pochodeň.

V ulici Champs-Élysées jsme našli náš oblíbený McDonald, který byl výhodným řešením pro večeři. Poslední návštěvu jsme věnovali náměstí Concorde, které je největší ve Francii. Je na něm postaven obelisk darovaný králi Ludvíku Filipovi od vícekrále Egypta Mehmeta-Ali.

Ve 22:45 jsme nasedli do autobusu a jeli zase domů, do Česka. Pojedeme celou noc, tak jdu spát. Chrr…